Čarodějné plátno

Nekonečnou plochou bloudí naše zraky,
na šmolkovém nebi pozorujem mraky,
to co spatří jeden chce druhý vidět taky,
tahle krásná hra ať prosím nikdy nepřestane.

Pozdně letní tráva šimrá nás a voní,
snad po třiceti letech lehnul jsem si do ní,
když se oči dospělých před dětskými skloní,
vidí jako kdysi věci zcela nevídané..…

Myš, která píše na psacím stroji,
klobouk pod rukou anděla,
pána co čůrá ač na hlavě stojí,
a hlavu pudlíka bez těla.

Strom svoje kořeny do srdce splétá,
lachtan má na nose šišatý míč,
cihla zas křídla má a tak si létá,
trpaslík strká si do kapsy klíč.

Čarodějné plátno v okamžiku změní,
to co něčím bylo na to co nic není,
pomíjivost okamžiku nezastaví chtění,
ani ticho pokorné, ani řeči plané...…

Myš, která píše na psacím stroji,
klobouk pod rukou anděla,
pána co čůrá ač na hlavě stojí,
a hlavu pudlíka bez těla.

Strom svoje kořeny do srdce splétá,
lachtan má na nose šišatý míč,
cihla zas křídla má a tak si létá,
trpaslík strká si do kapsy klíč.