Okovy prvotního hříchu

Z přehrávače „best of“ Cohenovy písně,
nad postelí proužek kouře z marijánky,
díky ní se čas dnes večer nechová tak přísně,
a umožní mi rozpoznat tvé dosud skryté stránky.

Posvátný květ života se rozvíjí a voní,
dlaně zvolna opisují křivku nahých boků,
Touha v plášti Hedoné už první slzy roní,
nápěv noci vyžaduje přidat další sloku.

Zrozeni v okovech prvotního hříchu,
daní jsou nám slzy, bolest, pot a krev,
v duši nesem vůli - v srdci lidskou pýchu,
dědictví všech generací Adamů a Ev.

Propojení životů na úrovni těla,
v jednoduché rovnici, dostává kdo dává,
nač jsem jenom pomyslel, tak to si nahlas chtěla,
v nevyhaslých sopkách proudí žhavá láva.

Z přehrávače „best of“ písně od Cohena,
tahle noc, jak dřevo v krbu, co nevidět shoří,
v nemanželském loži usnul muž a žena,
první lidský pár na Zemi v objetí teď tvoří.

Zrozeni v okovech prvotního hříchu,
daní jsou nám slzy, bolest, pot a krev,
v duši nesem vůli - v srdci lidskou pýchu
dědictví všech generací Adamů a Ev.