Než si pro nás přijde

Ruce mám křížem na prsou, všude kolem mne svíce jsou,
až dohoří tak mne odnesou a uklidí pod gauč do šuplíku.

Trubka, pozoun a lesní roh, zahrají Vzpomínku na Zbiroh,
tak ptám se zda kdy kdo slyšet moh', na vlastním pohřbu slova díků.

Joooo.... napadlo nás jednou večer že chcem fóra mýti,
a potrénujem než nás věčnost do svých tenat chytí,
tak než nastane ona chvíle po které nic není,
nosíme se na prkně co máme na žehlení.

Manžel a otec, správnej chlap, pro druhý do svý kapsy hráb,
vykvetlo štěstí kam nohou šláp, a kdo ho poznal ten měl vážně kliku.....

Ke konci obřadu mi schází vzduch, v úzkém prostoru jsem řádně ztuh,
ale vydržím než se rozejde přátel kruh, nejhůř je vždy přece při výcviku.

Jooo... než si pro nás jednou přijde Zubatá či Smrťák
pod jazykem budem umět nosit zlatej čtvrťák,
a že poslední pomazání není už co bylo,
tak se mažem vínem z krabic kolik je nám milo.

Minuta ticha a bude šlus, téhle malé zkoušce na funus,
je jenom dobře a pro mne plus, že exhumace je pak dílem okamžiku.

Dobře jsem věděl že to dám, pro dnešek padla - volno mám,
objetí a herdy přijímám, od členů spolku pragmatiků.

Jooo... až si pro nás jednou přijde Anděl s černou tváří,
a provede nás tunelem na jehož konci září,
jasné světlo které je vším čím kdy býti chtělo,
my necháme tu dokonale připravené tělo.